Vítejte u Benešů

Kréta, Plakias 2007

Červnové dny od 7. do 18. jsme prožili na dovolené na Krétě v letovisku Plakias.

• Proč Kréta? Protože má nádherné hory, pláže i moře.
• Proč Plakias? Leží na jižním - méně turistickém - pobřeží, obklopen horami.

Krétský deník:

0. den (6.6.): večer se přesunujeme ke kamarádům Beranům do Střešovic. Mají strategickou polohu poblíž letiště, ale i tak se snažíme jít brzo spát, protože následující ráno je vražedné.

1. den (7.6.): Budíček 3:50, odjezd 4:15, příjezd na letiště 4:30, odlet 5:30. Dál to není o moc lepší, protože Julie nám z letu dělá menší rodeo a Adam prohuláká celý sestup z letové hladiny až na letiště, jelikož se ještě neumí vyrovnat s tlakem. Následuje přílet na Krétu (Chania) v 9:00 (místního času = CET+1), nástup do autobusu do 10:00 a pak ještě 2 hodiny do Plakias. Nicméně okolo 12 jsme v hotelu Myrtis a cca za 10 minut už v hotelovém bazénu. Paráda, dovolená může začít. Odpoledne jdeme na obědo-večeři do taverny Kri-Kri (kde máme polopenzi, přičemž na večeři můžeme přijít kdykoli od 12 do 22 hodin) a pak se seznamujeme s městečkem. Prohlídka malého centra nám moc času nezabere a den končíme západně za přístavem na oblázkové pláži Skinos.

2. den (8.6.): Od 11 hodin máme uvítací a organizační schůzku s delegátkou z cestovky. Na ní se dozvídáme hlavně nabídku zájezdů a pár užitečných drobností. Odpoledne vyrážíme pěšky do sousední zátoky Souda, vzdálené 3 km na západ od Plakias. Je to písečno-oblázková pláž a voda je tady nádherná. Na západním konci pláže objevujeme ústí říčky Finikas, jejíž řečiště lemují oleandry, rákosí a palmy. Po plavání a lenošení na pláži šlapeme zpět do Plakiasu. Vydané kalorie nahrazujeme večer v Kri-Kri.

3. den (9.6.): Společně s delegátem Ondrou a nově poznanou rodinkou Chovanců vyrážíme přes olivové háje na pláž Damnoni, kt. leží přes kopec 2 km na východ. Pláž je jemně kamenitá a moc pěkná. Pronajali jsme si za 6€ slunečník se 3 lehátky a v pohodě tady trávíme skoro celý den. Pak se zase vydáváme zpět a cestou se nám otevírá nádherný pohled na celý Plakias a den zakončujeme večeří.

4. den (10.6.): Vyrážíme do místní soutězky Koskifou. Na tenhle vejšlápěk jsme se dost těšili, protože pohled z Plakias směrem k horám je hodně lákavý. Nejdříve ťapkáme dlouho po prašné cestě, po které míjíme místní specialitu - nadzemní hydranty a rozvody vody. Pak se cesta úží a my procházíme příjemným olivovým hájem. Za chvíli dorážíme ke zřízenině starého vodního mlýna. Odtud je jen pár metrů k malé kapličce ve skále. Dále to začíná být dost drsné, protože se začínáme doslova prodírat džunglí. Bohužel cesta po pár desítkách metrů končí - dál by to šlo asi potokem, ale s Julií na zádech je to "mission impossible". Proto se vracíme zpět ke zřícenině mlýna a vystoupáváme úbočí soutězky. Cestou se nám otevírají výhledy na soutězku i na moře a Plakias. 

Asi po hodinovém stoupání dorážíme do vesničky Mirthios, kde se okamžitě vrháme do taverny, abychom zprovodili ze světa pár pochutin. Po občerstvení si prohlížíme horní část vesničky, což jsou téměř výhradně 1-2 m široké uličky, plné malebných zákoutí. Po prohlídce se spouštíme (bohužel po asfaltce) mezi příjemnými olivovými háji zpět do Plakias.

Po návratu na hotel neodoláme bazénu, takže se rácháme a rácháme. Pak už je čas na večeři, ale jelikož ještě nejsme dost utrmácení, tak si zpříjemňujeme večer minivýletem k východní straně zátoky, kde procházíme skalními tunely. Úplný závěr dne trávíme na písečné pláži, kterou přes den obývají nudisté.

5. den (11.6.): Zbytek rodiny přehlasoval Jirku, takže se nejde do vesničky Selia, nýbrž dovádíme celé dopoledne v hotelovém bazénu. V jeho průběhu překvapila všechny příjemně Lucka, která po partyzánsku zařídila stěhování do lepšího pokoje. Takže od nynějška bydlíme ve zrekonstruovaném pokoji č. 113 - 2 m od bazénu. Jdeme to oslavit na večeři a poté vyzvedáváme v autopůjčovně malý Hyundai Atos. Je tak akorát čas, abychom ho jeli odzkoušet, tak vyrážíme na pár horských kilásků do Mirthiosu, Selie a po úzké klikaté silničce nazpět do hotelu.

6. den (12.6.): První den ve znamení autoturistiky. Hned ráno vyjíždíme na východ do Monastery Preveli. Je to nádherný klášter na ještě krásnějším, klidném místě. Dáváme si malou prohlídku a pak se spěcháme vykoukat na vychvalovanou pláž Preveli. Pověst nelhala... až do 10:45, kdy se sem navalí davy turistů, které sem vozí na člunech z Plakias. Ty bohužel zasmradí a zašpiní celou zátoku a tak si půjčujeme šlapátor a vyrážíme po říčce Megapotamos, obklopené palmami a skalami, která zde ústí do moře. To je opravdu ráj na zemi - byť už trochu poničený od turistů. Po vrácení šlapátoru se ještě vydáváme podél řeky palmovým hájem. Je to místní ohrožený druh palmy Phoenix theophrasti, datlovník krétský, rostoucí pouze na Krétě a na jednom místě v Turecku. Pak už ale vystoupáme 468 skalních schodů k autu a dáváme pláži vale. Přesunujeme se asi o 100 km dále na východ na vykopávky starověkého chrámu Festos. Líbí se nám tu, ale jsme tak vyprahlí, že se už těšíme na opláchnutí v moři. Míříme proto na nejbližší pláž, kterou je Matala. Oplachujeme se a pak už nás čeká jenom cesta zpět do Plakias.

7. den (13.6.): Druhý a poslední den, kdy se věnujeme autoturistice. Ráno se nejdříve zastavujeme ve druhé soutězce v okolí Plakias - Kourtaliotiko. Je příjemné, jěště poměrně "chladné" ráno. Nejprve seskotačíme 268 schodů dolů, procházíme okolo právě opravované kapličky (za povšimnutí stojí lešení J) a pak scházíme k říčce Kourtaliotiko, odkud jsou moc pěkné výhledy do soutězky. Škoda, že nemáme víc času, bylo by zajímavé pokračovat dál přes kameny proti proudu řeky.

Po ranním přírodním doušku míříme k (jak se později ukázalo) k jediné chybě našeho krétského pobytu - městu Rethymno. Po příjezdu nejdříve hledáme místo k zaparkování, které se téměř najít nedá. Když nakonec zaparkujeme ve skulince asi tak pro 2 skůtry, tak už praží celkem slušná výheň. Začátek prohlídky města je ještě relativně dobrý - nejprve míříme k pevnosti Fortezza. No a pak se naplno projevuje, že my na ty města zkrátka nejsme. Začínáme se, střídavě pěšky a autem, přesunovat k dalšímu cíli - přístavu. Nejprve objevujeme náhodou starý Benátský přístav, jsou v něm historické lodě nebo přinejmenším něco, co historické lodě vzhledem připomíná. Pak ještě naskok do současného přístavu a pak už hurá pryč z města. Stejně nás to akorát totálně vyčerpalo (tepelně, časově, fyzicky i psychicky). Jelikož jsme se tam zasekli nesmyslně dlouho, tak už nám nezbývá moc času na (jak mnozí tvrdí) nejhezčí horskou cestu na Krétě - z Vamesu do Hora Sfakion. Zvládneme ji profrčet tak, abychom z ní aspoň něco měli. Je tu opravdu krásná příroda. Hlavní zajímavostí je náhorní plošina Askifou, která se najednou "vyloupne" ve výšce 750 m.n.m. Následuje sjezd snad stovkou serpentin zpátky na jižní pobřeží a po něm návrat "domů" do Plakias. Nemusíme snad ani zmiňovat blahodárnou koupel v bazénu. Večer ještě rozloučení s malým Hyundaiem a to posledním výjezdem do Mirthiosu na západ sluncem, pak vrácení auta a honem do postele a ... těšit se na zítřek.

8. den (14.6.): V 5:30 máme sraz u autobusu s ostatními členy výpravy do toho nejkrásnějšího (podle našeho názoru) co Kréta nabízí - kaňonu Samaria. Začínáme z vesela - nejdřív se udělá špatně Adamovi, pak nahodí pár dobře mířenými kapkami Julie našeho krétského řidiče, který z toho málem dostává infarkt, pak nám téměř zkolabuje Lucka. To co nás čeká ale, překonává všechna ranní utrpení. Začínáme ve výšce 1250 m.n.m a čeká nás 16 kilometrů ryzí přírody. Na prvních 3 kilometrech spadáme o 800 výškových metrů. Zhruba v polovině cesty se nachází ruiny původní vesnice Samaria (kréťané jsou pašáci, že ani sem nepustili stánky s občerstvením). Ve druhé polovině jdeme kamenitým téměř suchým korytém řeky. Čeká nás tady také nejznámější místo - Železná brána (Iron Gate). V tomto místě je kaňon široký pouze cca 3,5 metru, avšak skály se tyčí až do výše 500 metrů. Po 16-ti nádherných kilometrech je konec parku. Ještě zbývají 2 km do vesnice Agia Roumeli, kde nás čeká zmrzlinový pohár, džus, pivo a po dalších 5-ti minutách koupel v moři (!). Tohle je stylové zakončení - slézt z hor a za 5 minut se ráchat ve vlnách moře J.

Po vykoupání nasedáme na trajekt Daskalogiannis, který nás převeze do Hora Sfakion a odtud autobus zpět do Plakias. Po cestě ještě můžeme sledovat ekvilibristiku krétského řidiče, který s autobusem hravě projíždí tak úzká místa, že bychom na nich měli problém i s malým Hyundaiem.

9. den (15.6.): 
Plánovaný, celodenní, příjemný a ničím nerušený odpočinek u bazénu. Dokonce i večeři řešíme stylem pizza s sebou. V podvečer vyráží Lucka s Adamem na chvilku k moři, ale úplný závěr dne patří znovu ... noční koupeli v rozzářeném bazénu.

10. den (16.6.): Lucka oznamuje "milou" novinu, že je jí špatně a to tak že dost. Tudíž místo turistického programu následuje návštěva místního lékaře, vyšetření, injekce á 50€ a léky. Poté putuje Lucka do postele a my ostatní zpět k hotelovému bazénu. Navečer míříme opět doktorovi, kde následuje další injekce á 50€.

11. den (17.6.): Lucce je skoro stejně jako včera večer, takže následuje zaběhnutý program - cesta k lékaři pro injekci á 50€. Pochválen buď ten, kdo vymyslel cestovní pojištění. Odpoledne je jí lépe - aspoň tak, aby mohla zůstat v péči Adama a tudíž Jirka nelení a s Julií na zádech vyráží do vesničky Selia. Ta je méně turistická a o to ryzejší než sousední Mirthios. Nejvyšším místem je malebný kostelík. Kousek od něj je "luxusní" výhled na Plakias a široké okolí.

Po návratu dáváme poslední večeři a den i dovolenou končíme rozloučením s Libyjským mořem na pláži Plakias.

12. den (18.6.) : Máme prakticky po dovolené, zbývá se už jen dopravit domů. Tak nás čeká program: Budíček 5:30, odjezd 6:10, příjezd na letiště 8:00, odlet 10:15. Pobyt na letišti je (aspoň pro kluky) zpestřen odlety a přílety 6 vojenských stíhaček a 2 dopravních Herkulesů na sousední ploše vojenské části letiště. 

Pak už jen odlet, let (Julie po počátečním řádění spokojeně usnula), přistání na Ruzyni, vyzvednutí Eliškou Beranovou, odjezd domů, vybalení a návrat do všedního života.

Krétské zajímavosti:

• Téměř všude jsou na silnici dvojité plné čáry, ale nikdo si z nich nic nedělá a předjíždí se prakticky všude (nejraději v serpentinách).
• Zatím jedině tady se nám stalo, že jsme vyšli z hor a za 5 minut jsme se koupali v moři.
• Přestože jsou tu povinné přilby na motorkách, tak je používají akorát turisté.
• Na Krétě jsou úzké odpadní potrubí, takže toaletní papír se po použití nevhazuje do záchodu, ale do vedle postaveného běžného koše.
• Veškeré rozvody vody mimo vesnice a města jsou vedené na povrchu.
• Na Krétě roste údajně 4 mil. olivových stromů.
• Téměř každý zde mluví anglicky (neplatí pro prostý vesnický lid).
• Letiště v Chania má trochu nesmyslný systém, kdy ještě před check-in stojí rengenový rám, kde se vyloží zavazadla z vozíku a poté se ručně přetahují několik metrů k přepážce.