Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jeseníky - červenec 2007

Naše další dovolená nás, společně s pár přáteli, zavedla do Jeseníků. Program jsme si vymysleli pestrý - takový "odfšehokousek". To znamená něco horské turistiky, něco atrakcí a něco adrenalinu. Ale popořadě:


0. den (4.7.):
Balíme a vyrážíme na Ramzovou, kde se ubytováváme v Penzionu U Štefana. Poprvé se setkáváme (a ne naposled) se svéráznou podobou služeb a chování v místním kraji. Paní Pňáčková nám pravidla pobytu vysvětluje trochu rasantněji, než bychom si  představovali, ale jinak je hodná a vše se díky naší trpělivosti obejde bez konfliktu. Raději odvážíme auta do Jeseníku, abychom si je mohli lépe vyzvednout na zpáteční cestě. Zpět na Ramzovou - mimochodem nejvýše položenou zastávku na Moravě - se vracíme vlakem. Cesta je díky neustálému stoupání zajímavá a poskytuje první výhledy na hory. Večeříme na Ramzové v místní restauraci a podruhé se setkáváme s místní (ne)kvalitou služeb. Servírka je opravdu velmi svérázná a tak se snad ani nemůžeme divit tomu, že 4 obsazené stoly považuje za nával, že si naší objednávku začne psát doprostřed lístku s jinými objednávkami - aby ho nakonec celý přepsala, že tu roznáší pivo nezletilá holčička a vyptává se od stolu ke stolu "to je vaše pivo?" ... a ani tomu, že zde nedobrovolně trávíme 1,5 hodiny. 

1.-3. den (5.-7.7.): Konečně je to tady - léta plánovaný a z různých důvodů opakovaně odkládaný přechod Jeseníků.

Obrazek

 

1. úsek: Šerák (1 351 m.n.m., 7 km) -> Keprník (1 423 m.n.m., 9 km) -> Vřesová studánka (1 313 m.n.m., 13 km) -> Červenohorské sedlo (1 020 m.n.m., 16 km)

ObrazekNejdřív jsme se nechali "zbaběle" vyvézt lanovkou z Ramzové na Šerák. Cesta to byla celkem dobrodružná (zvláště pro Adama jednosedadlová 2.část ). Vidět bylo jenom na nejbližší sedačku - všechny další se utápěly v mlze. Nicméně jsme se ve zdraví všichni dopravili nahoru a vydali se na občerstvení do Jiřího chaty na Šeráku. Pár grogů a čajů napravilo naše promrzlá těla a tak jsme mohli vyrazit na 1. etapu. Nejdřív jsme ze Šeráku nastoupali na Keprník. Tuhle druhou nejvyšší horu Jeseníků jsme Obrazekpřešli v totální mlze - z cesty jsme tak tak viděli nedaleký vrchol. Z Keprníku jsme pěkným zakrslým lesíkem, zpestřeným jedním vřesovištěm, sestoupali o téměř 200 m do sedla pod Vřesovkou. Odtud zase 100 m nahoru k Vřesové studánce a den jsme zakončili postupným "pádem" do Chaty Červenohorské sedlo. UvítalaObrazek nás nevalnou úrovní ubytování, zajímavou zavírací dobou restaurace - 17 hodin a po jejím zavření téměř naprostou nudou. Díky rekonstrukci silnice je tu vše ostatní zavřeno a alespoň krátkou procházku po bezprostředním okolí nám vždy znemožnil déšť. Jenom naši dva chlapci si zpestřili večer odstřelováním prázdných kelimků od kávy ze schodů.                        

Obrazek Obrazek 

2. úsek: Červenohorské sedlo (1010 m.n.m., 16 km) -> Švýcárna (1310 m.n.m., 22 km) -> Vysoký vodopád (850 m.n.m., 25 km) -> Švýcárna (1310 m.n.m., 28 km) -> Pod Pradědem (1420 m.n.m., 30,5 km) -> Ovčárna (1277 m.n.m., 34 km)

Ráno jsme se probudili a nejdříve jsme zajásali, protože se na nás za okny začalo nesměle usmívat sluníčko. Jenomže brzo jeho nesmělosti využily mraky a zase zatáhly nejen jeho, ale celou oblohu. My se tím ovšem nenechali odradit, rádi jsme za sebou nechali chatu a směle jsme vyrazili na další pochod. Hned zrána jsme Obrazeknastoupali asi 300 výškových metrů přes Klínovec, Výrovku, Malý Jezerník a a Slatě až na chatu Švýcárna. Vejšlápek to byl pěkný, chvílemi jsme si mákli a taky se nám podařilo pár pěkných fotek, tak jsme si dali na Švýcárně zasloužený oběd. ObrazekTaky jsme tu zaslechli cosi o vodopádech. Zjistit podrobnosti a vyrazit na 6 km zacházku k Vysokému vodopádu bylo dílem okamžiku - tentokrát bez Lucky a Julie a báglů. Zvláště, když se počasí vybralo hezky a šlapali jsme v pěkném polojasnu. Vodopády stály za to - dokonce jich je tu víc najednou ale museli jsme pokračovat. Počasí se mezitím znovu tak zakabonilo, že nám přišly po návratu na Švýcárnu vhod teplé nápoje (pochopitelně grog a čaj). Pak už jsme to akorát dorazili po nudné asfaltce, nudnou mlhou, nudnou krajinou na Ovčárnu do hotelu Figura.

3. úsek: Ovčárna (1277 m.n.m., 34 km) -> Petrovy kameny (1440 m.n.m., 35 km) -> Jelení studánka (1300 m.n.m., 40 km) -> Skřítek (877 m.n.m., 46 km).

ObrazekVyrážíme tentokrát trochu déle - okolo 10. hodiny. Jakmile se vyšplháme z Ovčárny k Petrovým kamenům zjišťujeme, že dál by polozdravá-polonemocná Julie kvůli silnému větru pokračovat neměla. Jirka se tedy s ní a Adamem vrací zpět dolů a Lucka se zbytkem výpravy pokračuje. Proto se tady vyprávění dělí:

Julie, Adam, Jirka: po návratu na Ovčárnu vypohodařímě asi 3 hodiny houpačkou, pískovištěm a obědem a poté se vydáváme na minitůrku údolím Bílé Opavy. Ani netušíme, jaká perla nás tu čeká - nádherný 2 km úsek po žluté, který nás vede okolo peřejí, vodopádů po mostcích, lávkách, schůdcích, žebřících. Nádhera, která stojí za to !!! Sraz se zbytkem výpravy tak tak stíháme - to co normálně lidi chodí 2-3 hodiny, my vzhledem k kochání se a focení "zvládáme" za 4,5 hodiny.

Obrazek Obrazek Obrazek Obrazek Obrazek Obrazek 

Bílá Opava pramení v sedle mezi Petrovými kameny a Pradědem v nadmořské výšce 1280 m.n.m. Protéká Karlovou Studánkou a Ludvíkovem. Ve Vrbně se v nadm. výšce 544 m.n.m. spojuje se Střední Opavou, pak níže s Černou Opavou vytváří řeku Opavu, kt. teče přes Krnov, Opavu do Ostravy, kde se vlévá do Odry. Délka Bílé Opavy je 13,2 km.

Naučná stezka Bílá Opava prochází po mnoha mostcích, schodištích a lávkách po březích Bílé Opavy – nejkrásnější horské bystřiny Jeseníků. Kromě několika vodopádů, četných kaskád a peřejí, skalních útvarů a romantických zákoutí smrkového pralesa nabízí naučná stezka Bílá Opava na sedmi informačních tabulích i základní informace o přírodě této jedinečné rezervace.

 _________________________________________________________________________________________________

Lucka a zbytek výpravy: srdnatě pokračujeme dál. Dnes si užíváme úplně jinou krajinu než na prvních dvou úsecích - jsme na hřebeni. Také výhledy se trochu vylepšily, protože konečně pominula mlha (bodejť by ne v takovém vichru). Vzhledem k větší nadmořské výšce se také změnila krajina - zakrslé stromy vystřídala kleč po levé ruce a horské louky po pravé ruce. Zajímavým místem je Jelení studánka s pitnou vodou a přístřeškem, ve kterém se dá v případě nouze přespat. Odtud jsme pokračovali dál po hřebeni ke Ztraceným kamenům, kde začíná pásmo lesa a pak jsme už spadli k motorestu Na Skřítku. Odtud jsme autobusem dorazili do Karlovy Studánky.

Okolo 16. hodiny se shledáváme zase všichni dohromady v Karlově Studánce - nádherných to lázních. Po 3 denním šlapání oceňujeme výřivé koupele, zábaly a masáž z rukou statného maséra. Poté nás pan Lanc (správce Švýcárny) odváží svým terénním Mitsubishi zpět do hotelu Figura.

Tímto jsme se pro tentokrát rozloučili s vysokohorskou turistikou, takže závěrem jsme si to i přes nepřízeň počasí pěkně užili. Poznali jsme tentokrát hory trochu jinak. Výhledy nebyly díky mlze téměř žádné, ale o to více jsme obdivovali nejbližší okolí. Díky nadmořské výšce a působení živlů je tu spousta různých zajímavých kořenů, pahýlu, zakrslých či polámaných stromů, které dohromady vytvářejí zvláštní - místy až mystickou atmosféru. Už se sem těšíme znovu - chceme se na Jeseníky podívat i v pěkném (možná podzimním) počasí.


4. den (8.7.):
Opět se na chvíli rozdělujeme, protože Jirka přesvědčil ostatní, že Bílou Opavu prostě MUSÍ absolvovat. A tak Lucka s přáteli "nadšeně" vstávají v 6:30 ráno, aby v 7 hodin už byli na cestě. Jirka s Adamem a Julií tráví pohodovější ráno a v 8:30 jedou pohodlně autobusem dolů do Karlovy Studánky, kde se všichni opět shledáváme. Přesunujeme se do Jeseníku, kde vyzvedáváme auta, dáváme si oběd v restauraci Gemer (můžeme vřele doporučit - obzvlášť dětným výpravám).

ObrazekSytí a spokojení dorážíme na nedaleký Ranč Orel, kde na nás již čekají silné čtyřkolky, na kterých hodinu drásáme 2,5 km okruh, nabízející téměř všechny možné terény - vč. 3 atraktivních brodů. ObrazekAdrenalinu však není dost, proto ho jdeme vyplavovat do nově zbudovaného Lanového centra. Je to parádní zážitek ve výšce 10 m - chůze po kládě, po ocelovém lanu, šplhání po houpačkách, zhoupnutí se na provazovém žebříku i na laně, 3 sjezdy po laně, šplhání po lanové síti, prolézání lanových smyček a další atrakce.

Večer se přesunujeme do nejhezčího ubytování na naší dovolené - Penzionu v Gruntě. No, nejhezčí sice je, ale to je tak opravdu všechno. Bohužel mu vládne protivná baba Moláková, která má v krvi všechno jiné než vstřícnost. Navíc nás zde čekaly zajímavé speciality - příplatek za televizi, u snídaně (kt. je v ceně ubytování) příplatek za kávu a příplatek za mléko (v ceně byl pouze čaj). Třešinkou na dortu je místní kuchař, který (jakkoli nevaří špatně) je zřejmě naprosté pako. Nikde jinde se nesetká člověk s tím, že dospělý host dostane kompletní večeři - vč. moučníku, zatímco hladové dítě čeká na svůj první chod. Celkový dojem velmi nepříjemný a tento penzion rozhodně NEDOPORUČUJEME.


Obrazek5. den (9.7.):
 Jak se stalo "dobrým zvykem", znovu se rozdělujeme - Lucka vyráží s přáteli zpět na Ranč Orel - tentokrát na 4 hodinový výlet na koních po okolních horách. Jirka společně s dětmi balí auto, přesouvají se do Jeseníku a poté si dávají 1,5 km vejšlápek do téměř kolmého kopce od penzionu Čertovy kameny na rozhlednu Zlatý Chlum. Setkáváme se znovu na Ranči, kde zakončujeme dovolenou dobrým obědem. Poté se tu ještě potkáváme s kamarády z Kréty - rodinkou Chovanců a pak už vyrážíme domů.

 


Postřehy z Jeseníků:

  • Služby jsou tak 5-10 let za českým standardem - kvalita ubytování, chování personálu, ale většinou i ceny (krom těch globálních - pívo, žvýkačky, nanuky a tak).
  • Tyhle hory jsou pěkné i za hnusného počasí.